Stan

Zástavbu tábora tvořily kožené stany rozdělené jednotlivými ulicemi i uličkami. Jeden stan contubernium byl určen pro osm legionářů. Dle antického autora Hygina měla centurie vyhrazen prostor o velikosti 120×30 stop (cca 35,5×9 m), tzv. hemistriga. Centurion a další důstojníci měli stany větší a prostornější. Tábor pro jednu legii tak mohl zaujmout plochu cca 20 ha a legionáři jej uměli postavit během pěti hodin. Stany římských legií byly vyráběny z kozích a telecích kůží.

Opevnění

Během vojenských výprav na nepřátelské území stavěli legionáři vždy po skončení každodenního pochodu opevněný tábor (castrum), v němž mohli v bezpečí přenocovat.

Výběr vhodného místa měli na starosti průzkumníci pohybující se před hlavním vojem. Vlastní zřizování tábora řídily zvláštní ženijní jednotky (immunes), které si k jeho stavbě mohly vyžádat nezbytné množství pracovních sil. Obvykle třetina až polovina vojáků držela stráž, zatímco zbytek se věnoval práci. I za nepřátelského útoku dokázali legionáři vybudovat tábor v průběhu tří až čtyř hodin.

Nářadí a vybavení nezbytné ke kopání si musel každý legionář nést sám. Stavebními materiály byla půda, drny a dřevo. Tábor byl nejdříve vyměřen, načež bylo zahájeno hloubení příkopu. Získaná zemina byla použita k navršení obranného valu, do nějž byla zabodnuta pila muralia, čímž vznikla asi metr vysoká palisáda. Následně byly vytýčeny ulice a náměstí. Nakonec byly vztyčovány kožené stany, které poskytovaly přístřeší vždy osmi mužům v contubernii a jejichž dopravu zabezpečovali mezci. Tábor měl obdélníkový tvar se zakulacenými rohy, přičemž na každé straně se nacházela brána. V případě, že legie měla strávit v táboře delší čas, byly postaveny také věže.

Legionáři

Při vstupu do legií složil římský občan vojenskou přísahu (sacramentum), která byla určená původně senátu a římskému lidu, později veliteli a císaři. Říman se touto přísahou zavazoval k řádnému plnění podmínek služby a současně se zříkal svého občanského práva na odvolání proti trestu smrti. Disciplína v římské armádě byla udržována podle dnešních standardů extrémně tvrdými způsoby.

Co se týká výzbroje legionářů - vedle běžně užívaných kroužkových a šupinových zbrojí se legionáři v 1. a 2. století odívali do plátové zbroje (lorica segmentata). Na hlavách nosili typické bronzové nebo železné galské helmice. Místo dřívějšího oválného štítu byl používán obdélníkový nebo v případě jezdců lehčí kulatý štít (parma). Od počátku 2. století byl krátký meč (gladius) vytlačován delším mečem nazývaným spatha vhodným k sekání.

Příkop

Na nepřátelském území byl každý večer stavěn přechodný tábor. Ten byl vždy pravoúhlý se zaoblenými rohy. Nejdříve byl tábor vyměřen, pak byl vyhlouben 1 m hluboký příkop a hlína byla navršena na vnitřní stranu. Na vrcholku tohoto 60 cm valu bylo připevněno pilum murale, které s sebou vezla každá jednotka, a svázáno lany. Tím vznikla palisáda vysoká ca 100 až 120 cm. Vnější strana valu byla podle možností zakryta kostkami trávníku.

Tábor byl vymezen opevněním v podobě lineárního průběhu hrotitého příkopu s profilem ve tvaru ostrého písmene "V". Do roku 2012 výzkumy obnažily různě dlouhé úseky příkopu. Dodnes známe část jižní (175 m) a západní strany (120 m) tábora. Šířka příkopu se pohybovala od 3,7 do 4 m a hloubka byla zaznamenána od 1,2 do 1,7 m.

Brána

Po příchodu na místo určení římské vojsko stavělo stany. Část vojáků hloubila příkopy (ve tvaru "V") a z hlíny a drnů vršila val na vnitřní straně příkopu. Do valu byly zasazeny hrotité kůly, které si vojáci nosili s sebou. Ostatní vojáci stáli na stráži, nosili vodu, píci atd.

Valy byly na čtyřech místech přerušeny bránami. Před některými bránami byly vybudovány krátké ochranné příkopky (titulus), které zabraňovaly přímému vstupu v místech přerušení příkopu a valu. Doloženy jsou v táborech v Ivani, Mušově, Charvátské Nové Vsi, Pasohlávkách, Hulíně-Pravčicích...).