Tábor v Neředíně

V létě 2001 byl během stavby silnice na ulici Římské objeven příkop krátkodobého tábora římského vojska. Neředínský tábor představuje doklad nejsevernějšího zásahu římských vojsk na sever od Dunaje (asi 200 km). Jaká jednotka sídlila v Olomouci, nevíme. Toto místo bylo v minulosti důležitým bodem a patrně i křižovatkou cest spojujících sever a jih Moravy (snad zde procházela jedna z větví legendární Jantarové stezky). Pro svou strategickou polohu byl prostor vybrán za místo, kde se na určitou dobu, patrně mezi léty 179 – 180 n.l., usídlila jednotka římské armády a vybudovala zde dočasný opevněný tábor, ze kterého kontrolovala okolí, cesty i brod přes řeku Moravu. Tábor byl vymezen opevněním v podobě lineárního průběhu hrotitého příkopu s profilem ve tvaru ostrého písmene "V". Do roku 2012 výzkumy obnažily různě dlouhé úseky příkopu, dodnes známe část jižní (175 m) a západní strany (120 m) tábora. Šířka příkopu se pohybovala od 3,7 do 4 m a hloubka byla zaznamenána od 1,2 do 1,7 m.

Z výplně příkopu pochází nálezy, které můžeme přisoudit jak Římanům, tak místním Germánům. V inventáři dominují zlomky keramických nádob, zvířecí kosti a artefakty z kovu.

Na základě přírodovědných analýz víme, že v okolí tábora se nacházela pole a pastviny, samotný povrch měl nejspíš charakter prosvětlené „parkové“ krajiny s ojedinělými stromy (bříza) a křovinami (líska). Na dně údolí tekla drobná vodoteč lemovaná olšemi – důležitý zdroj vody pro vojsko – kde se mohly vyskytnou i tůňky s lekníny. V širším okolí rostly jedlobukové lesy, na písčitých stanovištích borovice a v blízkosti Moravy dubohabrové háje a olše. Po odchodu Římanů prostor znovu zarostl břízami a lískami a díky vojákům donesenými ořechy i ojedinělými ořešáky. Pozůstatky drnů nalezených v zásypu příkopu (v hloubce cca 0,7 m) obsahovaly informace o tom, že byly odebírány z břehů vodoteče. Kromě již zmíněného leknínu byly v drnech přítomny zbytky chlorokokálních řas, kontryhele a olše vázaných na biotop okolí vodoteče.