Nález římského tábora v Olomouci je velkou historickou událostí. Představuje totiž doklad nejsevernějšího zásahu římských vojsk na sever od Dunaje (asi 200 km). Toto místo bylo v minulosti důležitým bodem a patrně i křižovatkou cest spojujících sever a jih Moravy. Vedle dočasných táborů stavěli římští vojáci také tábory stálé, jejichž výstavba se soustředila podél nové hranice říše na Dunaji a Rýnu.
Zpočátku budovali Římané na území Římské říše pro svá vojska jen dočasné tábory. To se změnilo po velké expanzi Caesara a následně Augusta před zlomem letopočtu. Dobytá území a nové hranice bylo nutné zabezpečit. Výstavba stálých táborů se soustředila podél nové hranice říše (limes romanus) na Dunaji a Rýnu, jako stálé základny pro různě velké jednotky (např. legie, kohorta, ala apod.). Do druhého století byly obehnány zpravidla dvěma příkopy a dřevito-hliněnou hradbou, po Markomanských válkách (166 – 180 n. l.) byly přebudovány do kamenné podoby. Vnitřní uspořádání táborů se opakovalo. Tábor měl zpravidla podobu pravidelného obdélníku s nejméně čtyřmi vstupy - bránami. Osu tábora tvořily cesty, které se křížily v pravém úhlu a ústily do čtyř bran. Vnitřní zástavba sestávala z kasárenských domů, velitelství, domu pro velitele a důstojníky. V táboře nemohly chybět ani skladiště, stáje, dílny, nemocnice a lázně.
Zdroj: 2000 JahreVarusschlacht Konflikt – Balázs Komoróczy: Der Militärschlag gegen die Markomannen und Quaden – ein archäologischer Survey – str 115, abb. 2
