Římské tábory

Dočasné římské tábory patří mezi opevněná místa s cílem chránit vojáky před neočekávanými útoky na nepřátelském území, popřípadě sloužily jako opěrné body před bitvou. Místo ležení vybíral nejčastěji tribun s několika centuriony a dbal zejména na to, pokud to bylo možné, aby byl v blízkosti dostatečně silný zdroj vody, dřeva, píce a v neposlední řadě i dobrá možnost obrany.

Dle nemnoha dochovaných soudobých pramenů (Polybios, Hyginus, Vegetius Renatus) měly tyto tábory obdobnou vnitřní struktur jako tábory stálé. Půdorys tvořil obdélník nebo trapezoid se zaoblenými nárožími. Tábory byly vymezeny jedním či dvěma příkopy a hliněným valem zpevněným jednotlivými kůly, palisádou či dřevěnými ježky. Šířka příkopů se pohybovala od 2 do 4 m a hloubka od 1 do 2 m. Zástavbu tábora tvořily kožené stany rozdělené jednotlivými ulicemi i uličkami. Jeden stan (contubernium) byl určen pro osm legionářů. Dle Hygina měla centurie vyhrazen prostor o velikosti 120 × 30 stop (cca 35,5 × 9 m) tzv. hemistriga. Centurion a další důstojníci měli stany větší a prostornější. Tábor pro jednu legii tak mohl zaujmout plochu cca 20 ha a legionáři jej uměli postavit během pěti hodin.

Římské dočasné tábory známe ve střední Evropě z jižní a východní Moravy (Brno – Modřice, Charvátská Nová Ves, Hulín, Ivaň, Mušov, Mušov „Písky“, Přibice atd.), severovýchodního Rakouska (Engelhartstetten, Kolbrun, Plank am Kamp, Poysdorf) a jižního a jihozápadního Slovenska (Cífer – Pác, Hviezdoslavovo, Chotín, Iža, Mužla, Suchohrad, Trenčín, Závod). Většina táborů byla objevena pomocí letecké prospekce na základě barevných odlišností v obilí, ve třech případech byly příkopy táborů zachyceny neplánovaně při předstihových záchranných výzkumech (Brno – Modřice, Hulín a Olomouc – Neředín). Největší koncentrace táborů byla objevena kolem římské vojenské základny u Mušova.