Zpočátku budovali Římané na území Římské říše pro svá vojska jen dočasné tábory. To se změnilo po velké expanzi Caesara a následně Augusta, kdy dobytá území bylo nutné zabezpečit. Výstavba stálých táborů se soustředila podél nové hranice říše na Dunaji a Rýnu. Tábor sestával z kasárenských domů, domu pro velitele a důstojníky a měl zpravidla podobu obdélníku s nejméně čtyřmi vstupy.
Římské tábory
Tábor v Neředíně
Římská vojenská základna Mušov
Stálé tábory (castrum), menší pevnosti a tábory (castellum) či tvrze (arx) Římané za hranicemi říše téměř nestavěli. Výjimkou je například kastel Kelemantia (dnes Iža, Slovensko) vystavěný v 70. letech 2. století za dunajskou hranicí říše naproti legionářskému táboru Brigetio (legie I. Adiutrix). Dalším vojenským bodem byl i Děvín na Slovensku, kontrolující ústí Moravy do Dunaje. Struktura těchto pevností má všechny charakteristické znaky obdobných objektů na limitu.
Kromě vojenských objektů se na sever od Dunaje nachází základy staveb, které jsou vybudované po římském způsobu. Jedná se o objekty, které Římané stavěli a využívali sami jako například obchodní stanici u Stupavy (Slovensko), nebo souvisejí s germánskými sídlišti a je možno předpokládat, že ta byla honosná sídla germánské aristokracie. Budovy známe z lokalit na Slovensku: Cífer-Pác, Bratislava-Dúbravka a Velký Kýr (dříve Milanovce). Na území Moravy je zděná architektura doložena nepřímo stavebním materiálem – cihlami a taškami. Zlomky těchto materiálů byly nalezeny při archeologických výzkumech ve Starém Městě u Uherského Hradiště, Mikulčicích a na Pohansku u Břeclavi v kontextu velkomoravských sakrálních staveb. V Olomouci pak na místě předpokládaných sakrálních staveb z 10. či 11. století (kostel P. M. Sněžné, Tereziánská zbrojnice). Předpokládá se, že tento stavební materiál pochází z dosud nelokalizovaných římských objektů.
