Zpočátku budovali Římané na území Římské říše pro svá vojska jen dočasné tábory. To se změnilo po velké expanzi Caesara a následně Augusta, kdy dobytá území bylo nutné zabezpečit. Výstavba stálých táborů se soustředila podél nové hranice říše na Dunaji a Rýnu. Tábor sestával z kasárenských domů, domu pro velitele a důstojníky a měl zpravidla podobu obdélníku s nejméně čtyřmi vstupy.
Římské objekty na sever od Dunaje
Římské tábory
Římské vojsko
Tábory nalezené severně od Dunaje jsou spojovány s obdobím Markomanských válek, kdy proti sobě bojovali válečníci místních svébských germánských a sarmatských kmenů (Markomani, Kvádové a Jazygové) s vojenskými jednotkami Římské říše. Markomanské války probíhaly v letech 166 – 180 n. l. na rozsáhlém prostoru dnešního Rakouska, Maďarska, Slovenska, Slovinska, severní Itálie a České republiky (jižní a střední Morava).
Zpočátku Germáni opakovaně plení římské provincie na středním Dunaji, porážejí římské oddíly a roku 169 pronikají až do severní Itálie, kde obléhají město Aquileiu. Po počátečních porážkách způsobených mimo jiné nedostatkem vojáků v napadených provinciích a zavlečením moru vojáky z východu po vítězné válce s Partskou říší, se Římané germánskému tlaku ubrání a vytlačí barbary za hranici. Římané poráží Germány ve dvou taženích – „expeditio Germania prima“ (první germánská válka,172 – 175 n. l.) a „expeditio Germania secunda“ (druhá germánská válka, 177 – 180 n. l.).
Kusé zprávy o průběhu válek máme jednak z dochovaných děl soudobých antických autorů a jednak z epigrafických památek (např. trenčínský nápis, nápisy na hrobových stélách a pomnících) a z výtvarných děl nalezených v různých částech Římské říše (např. sloup Marka Aurelia v Římě, sarkofág z Portonaccia). V neposlední řadě to jsou hlavně archeologické prameny dokládající fyzickou přítomnost legionářů na území Velké Germánie (pozůstatky opevnění táborů, koncentrace římské vojenské výzbroje, výstroje a mincí).
